Moderní CD-ROM mechaniky dosahují velmi vysokých otáček a některé z nich mohou pracovat i se sníženými otáčkami. Existuje několik důvodů, pro které byste mohli chtít změnit rychlost CD-ROM mechaniky: Byly zprávy o chybách čtení při vysokých rychlostech, zvláště u špatně vylisovaných CD-ROMů. Z těchto důvodů může snížení rychlosti působit jako prevence ztráty dat. Mnoho CD-ROM mechanik je nechutně hlučných, nižší rychlost může omezit tento hluk. Můžete snížit rychlost IDE CD-ROM mechanik pomocí hdparm, setcd nebo cdctl. Pracuje to asi takto: hdparm -E [rychlost] [mechanika cdrom] setcd -x [rychlost] [mechanika cdrom] cdctl -bS [rychlost] Pokud používáte SCSI emulaci, budete muset předat tato nastavení do skutečného IDE zařízení, nikoli emulovaného SCSI zařízení. Pokud máte práva root-a, následující příkaz vám rovněž může pomoci: echo file_readahead:2000000 > /proc/ide/[mechanika cdrom]/settings To nastaví čtení napřed na 2MB, což pomůže při poškrábaných médiích. Pokud ji však nastavíte příliš vysoko, bude mechanika stále zrychlovat a zpomalovat, což výrazně sníží její výkon. Doporučujeme vám rovněž vyladit vaši CD-ROM mechaniku pomocí hdparm: hdparm -d1 -a8 -u1 [cdrom zařízení] To zapne DMA přístup, čtení napřed a odmaskování IRQ (přečtěte si man stránku programu hdparm pro podrobné vysvětlení). Prostudujte si "/proc/ide/cdrom zařízení/settings" pro jemné doladění vaší CD-ROM. SCSI mechaniky nemají jednotný způsob pro nastavení těchto parametrů (Znáte nějaký? Řekněte nám jej!). Existuje nástroj, který pracuje se SCSI mechanikami Plextor. rychlost: cdcontrol [-f zařízení] speed [rychlost] DMA: sysctl hw.ata.atapi_dma=1 Úplný seznam dostupných voleb naleznete v man stránce. Syntaxe pro standardní Digital Versatile Disc (DVD) je následující: mplayer dvd://<track> [-dvd-device <DVD_zařízení>] Příklad: mplayer dvd://1 -dvd-device /dev/hdc Výchozím DVD zařízením je /dev/dvd. Pokud se vaše nastavení liší, vytvořte symlink, nebo uveďte správné zařízení na příkazovém řádku pomocí volby -dvd-device. MPlayer používá libdvdread a libdvdcss pro dekódování a přehrávání DVD. Tyto dvě knihovny jsou obsaženy v podadresáři libmpdvdkit2/ zdrojových kódů MPlayeru, nemusíte je tedy instalovat zvlášť Zvolili jsme tento způsob, protože jsme museli opravit chybu v libdvdread a aplikovat patch, který přidává podporu kešování zlomených CSS klíčů, na libdvdcss. To vedlo k výraznému zvýšení rychlosti, protože klíče nemusí být nyní lámány pokaždé před přehráváním. MPlayer umí rovněž použít knihovny libdvdread a libdvdcss na systémové úrovni, ale toto řešení nedoporučujeme, protože může vést k chybám, nekompatibilitě knihovny a nižší rychlosti. V případě problémů s dekódováním DVD, zkuste vypnout supermount a podobná udělátka. Některé RPC-2 mechaniky mohou rovněž vyžadovat nastavení region kódu. DVD disky mají 2048 bajtů na sektor s ECC/CRC. Obvykle mají souborový systém UDF v jediné stopě, obsahující různé soubory (malé .IFO a .BUK soubory a velké (1GB) .VOB soubory). Jsou to reálné soubory a mohou být kopírovány/přehrávány z připojeného systému souborů nešifrovaného DVD. Soubory .IFO obsahují informace pro navigaci ve filmu (kapitola/titul/mapa úhlů, tabulka jazyků, atd) a jsou potřeba pro čtení a interpretaci obsahu .VOBu (filmu). Soubory .BUK jsou jejich zálohami. Všude používají sektory, takže musíte použít surové (RAW) adresování sektorů na disku, abyste se mohli navigovat v DVD, nebo dekryptovat jeho obsah. Podpora DVD vyžaduje přímý sektorově-orientovaný přístup k zařízení. Naneštěstí musíte (pod Linuxem) být root, abyste dostali adresu sektoru souboru. To je důvod proč vůbec nepoužíváme modul souborového systému z kernelu a místo něj jej implementujeme v uživatelském prostoru. To zajišťují libdvdread 0.9.x a libmpdvdkit. UDF ovladač z kernelu není potřeba, jelikož tyto knihovny mají zabudován svůj vlastní. Rovněž nemusí být DVD přimountováno vzhledem k tomu že používáme pouze přímý (raw) přístup. Někdy /dev/dvd nemůže být čteno uživateli, proto autoři libdvdread implementovali emulační vrstvu, která převádí sektorové adresy na soubor+offset za účelem emulace raw přístupu nad připojeným souborovým systémem nebo dokonce i hard diskem. libdvdread dokonce přijme bod připojení (mountpoint) místo názvu zařízení pro přímý přístup a podívá se do /proc/mounts na jméno zařízení. To bylo vyvinuto pro Solaris, kde jsou názvy souborů dynamicky alokovány. Výchozím DVD zařízením je /dev/dvd. Pokud se vaše nastavení liší, vytvořte symlink, nebo uveďte správné zařízení na příkazovém řádku pomocí volby -dvd-device. Tato autentifikační a dekryptovací metoda nového stylu podpory DVD je zajišťována použitím patchované knihovny libdvdcss (viz výš). Metoda může být nastavena pomocí proměnné prostředí DVDCSS_METHOD nastavené na klíč, disk nebo titul. Pokud není nastavena, zkouší se následující metody (výchozí: "key", "title request"): bus key: Tento klíč je dohodnut během autentifikace (dlouhá směs ioctl volání a výměn různých klíčů, kryptování) a je použit pro zašifrování klíčů titulu a disku než jsou odeslány přes nechráněnou sběrnici (jako prevence odposlechnutí). Klíč "bus key" je potřeba pro předdešifrování šifrovaného klíče disku. cached key: MPlayer se poohlédne po již zlomených klíčích titulu, které jsou uloženy v adresáři ~/.mplayer/DVDKeys (rychlé ;). key: Pokud není k dispozici "cached key", MPlayer zkusí rozšifrovat klíč disku pomocí sady přiložených klíčů přehrávače. disk: Pokud selže "key" metoda, (např. nejsou přiloženy klíče přehrávače), MPlayer crackne klíč disku algoritmem hrubé síly. Tento proces je náročný na CPU a vyžaduje 64 MB paměti (16M 32Bitových položek hash tabulky) pro uložení pracovních dat. Tato metoda by měla fungovat vždy (pomalé). title request: S pomocí klíče disku, požádá MPlayer o šifrované klíče titulu, které jsou ukryty ve skrytých sektorech pomocí ioctl(). Ochrana regiony v RPC-2 mechanikách je prováděna v tomto kroku a na některých mechanikách může selhat. Pokud uspěje, budou klíče titulu (title keys) dekryptovány pomocí klíče disku (disk key) a klíče sběrnice (bus key). title: Tato metoda je použita pokud selže požadavek na titul a nespoléhá se na výměnu klíčů s DVD mechanikou. Používá se zde kryptografický útok na přímé určení klíče (vyhledáváním opakujícího se vzoru v dešifrovaném obsahu VOB a rozhodnutím zda čistý text odpovídající prvním šifrovaným bajtům je pokračováním tohoto vzoru). Metoda je také známa jako "known plaintext attack" nebo "DeCSSPlus". V nemnoha případech může metoda selhat z důvodu nedostatku šifrovaných dat na disku pro provedení statistického útoku, nebo protože se klíč mění uprostřed titulu. Tato metoda je jediným způsobem jak dekryptovat DVD uložené na harddisku nebo DVD se špatným regionem na RPC2 mechanice (pomalé). RPC-1 DVD mechaniky chrání nastavení regionu pouze softwarově. RPC-2 mechaniky mají hardwarovou ochranu umožňující pouze 5 změn. Může být potřeba/doporučeno provést upgrade firmwaru na RPC-1 pokud máte RPC-2 DVD mechaniku. Můžete zkusit najít upgrady firmwaru pro svou mechaniku na internetu, toto firmwarové fórum může být dobrým začátkem pro vaše hledání. Pokud pro vaši mechaniku není k dispozici upgrade firmwaru, použijte nástroj regionset pro nastavení region kódu vaší DVD mechaniky (pod Linux). Varování: Region můžete přenastavit pouze pětkrát. Úplný seznam dostupných voleb naleznete v man stránce. Syntaxe pro standardní Video CD (VCD) je následující: mplayer vcd://<stopa> [-cdrom-device <zařízení>] Příklad: mplayer vcd://2 -cdrom-device /dev/hdc Výchozím VCD zařízením je /dev/cdrom. Pokud se vaše nastavení liší, vytvořte symlink nebo uveďte správné zařízení na příkazovém řádku pomocí volby -cdrom-device. Minimálně SCSI CD-ROM mechaniky Plextor a Toshiba vykazují mizerný výkon při čtení VCD. To proto, že CDROMREADRAW ioctl není pro tyto mechaniky plně implementováno. Pokud máte zkušenosti se SCSI programováním, prosíme pomozte nám implementovat obecnou SCSI podporu pro VCD. Mezitím můžete extrahovat data z VCD pomocí readvcd a výsledný soubor přehrát v MPlayeru. Video CD (VCD) je tvořeno CD-ROM XA sektory, čili stopy CD-ROM mode 2 třída 1 a 2: První stopa je ve formátu mode 2 třída 2 což znamená, že používá L2 korekci chyb. Stopa obsahuje souborový systém ISO-9660 s 2048 bajty/sektor. Tento souborový systém obsahuje VCD metadata informace, stejně jako statické snímky často používané v menu. MPEG segmenty menu mohou být rovněž uloženy v této první stopě, ale tyto MPEGy musí být rozsekány na série 150 sektorových chunků. Souborový systém ISO-9660 může obsahovat další soubory, které nejsou potřeba pro operace s VCD. Druhá a ostatní stopy jsou všeobecně surovými MPEG (film) stopami s 2324 bajty/sektor, obsahující jeden MPEG PS datový paket na sektor. Ty jsou v mode 2 třída 1 formátu, takže obsahují více dat v každém sektoru za cenu omezení korekce chyb. Je rovněž možné mít CD-DA stopy na VCD za první stopou. V některých operačních systémech jsou triky, které umožňují zpřístupnit tyto ne-ISO-9660 stopy v systému souborů. V dalších operačních systémech jako GNU/Linux to není možné (zatím). Zde MPEG data nemohou být připojena. Protože většina filmů je uložena uvnitř tohoto druhu stopy, měli byste nejprve zkusit vcd://2. Existují také VCD disky bez první stopy (jediná stopa bez systému souborů). Můžete je přehrát, ale nemohou být namountovány. Definice standardu Video CD se nazývá Philips "White Book" a není obecně přístupná online, ale musí být zakoupena od Philipsu. Podrobnější informace o Video CD můžete nalézt v dokumentaci programu vcdimager. Soubor veliký ~600 MB viditelný v první stopě připojeného VCD není skutečným souborem! Je to takzvaná ISO gateway, vytvořená proto, aby mohl Windows přistupovat k těmto stopám (Windows vůbec neumožňuje aplikacím surový přístup k zařízení). Pod Linuxem nemůžete kopírovat nebo přehrávat tyto soubory (obsahují jen nesmysly). Pod Windows je to možné, protože jeho iso9660 ovladač emuluje surový přístup ke stopě v tomto souboru. Abyste mohli přehrát .DAT soubor, potřebujete ovladač kernelu který můžete nalézt v Linuxové verzi PowerDVD. Obsahuje upravený ovladač systému souborů iso9660 (vcdfs/isofs-2.4.X.o), který umí emulovat surové stopy přes tento stínový .DAT soubor. Pokud připojíte disk s pomocí jejich ovladače, můžete kopírovat či dokonce přehrávat .DAT soubory MPlayerem. Ale nebude to fungovat se standardním iso9660 ovladačem z Linuxového kernelu! Místo toho použijte vcd://. Alternativou kopírování VCD je nový ovladač do kernelu jménem cdfs (není součástí oficiálního kernelu), který zobrazuje CD sekce jako obrazové soubory a program cdrdao, který bit-po-bitu grabuje/kopíruje CD.