Jednoduchý návod na instalaci naleznete v souboru README. Přečtěte si nejprve tento soubor a poté se vraťte zde pro další podrobnosti. V této části vás provedeme procesem kompilace a konfigurace programu MPlayer. Není to snadné, ale nemusí to být nutně těžké. Pokud zaznamenáte rozdílné chování, než zde popisuji, prostudujte si prosím tuto dokumentaci a naleznete své odpovědi. binutils – doporučená verze je 2.11.x. gcc – doporučené verze jsou 2.95 a 3.4+. 2.96 a 3.0.x jsou známy generováním vadného kódu, 3.1 a 3.2 měly rovněž problémy, 3.3 jen okrajově. Na PowerPC použijte 4.x. Xorg/XFree86 – doporučená verze je 4.3 a vyšší. Ujistěte se, že máte nainstalovány vývojové (dev) balíčky, jinak to nebude pracovat. Ne vždy potřebujete X, některá výstupní video rozhraní pracují i bez nich. make – doporučená verze je 3.79.x nebo vyšší. Pro sestavení XML dokumentace potřebujete 3.80. FreeType – vyžaduje se aspoň verze 2.0.9 pro OSD a titulky. ALSA – volitelnmá, pro podporu zvukového výstupu do ALSA. Vyžaduje se aspoň verze 0.9.0rc4. libjpeg – vyžadována pro volitelné JPEG video výstupní rozhraní libpng – vyžadována pro volitelné PNG video výstupní rozhraní directfb – volitelný, 0.9.13 nebo pozdější vyžadovaný pro directfb video výstupní rozhraní lame – doporučená verze 3.90 a vyšší, vyžadovaný pro enkódování MP3 zvuku v MEncoderu. zlib – doporučená, nutná pro komprimovanou MOV hlavičku a podporu PNG. LIVE555 Streaming Media – volitelná, nutná pro přehrávání RTSP/RTP datových proudů. cdparanoia – volitelná, pro podporu CDDA libxmms – volitelná, pro podporu XMMS vstupního pluginu. Vyžadujeme aspoň 1.2.7. libsmb – volitelná, pro podporu SMB sítí. Rozhodněte se zda potřebujete GUI. Pokud ano, přečtěte si před kompilací sekci GUI. Pokud chcete nainstalovat MEncoder (náš skvělý všestranný enkodér), přečtěte si sekci MEncoder. Pokud máte V4L kompatibilní TV tuner kartu, a přejete si sledovat/grabovat filmy MPlayerem, přečtěte si sekci TV vstup. Pokud máte V4L kompatibilní radio tuner kartu a přejete si poslouchat nebo zachytávat zvuk MPlayerem, přečtěte si sekci radio. Připravena k použití je podpora pěkného OSD Menu. Přečtěte si sekci OSD menu. Pak přeložte MPlayer: ./configure make make install V tuto chvíli máte MPlayer připraven k použití. Ověřte si, zda nemáte soubor codecs.conf v domovském adresáři (~/.mplayer/codecs.conf) ze staré verze MPlayeru. Pokud jej najdete, odstraňte ho. Uživatelé Debianu si mohou vyrobit .deb balíček, je to velmi jednoduché. Jen spusťte binárku fakeroot debian/rules v MPlayerově kořenovém adresáři. Podrobnosti viz Balíčkování Debianu. Vždy si prostudujte výstup skriptu ./configure, a soubor configure.log, které obsahují informace o tom co bude zakompilováno a co ne. Také můžete chtít vidět soubory config.h a config.mak. Pokud máte některé knihovny nainstalovány, ale nebyly detekovány skriptem ./configure, pak ověřte, zda máte příslušné hlavičkové soubory (obvykle -dev balíčky) a jejich verze jsou shodné. Soubor configure.log vám obvykle prozradí co vám chybí. Ačkoli to není podmínkou, měli byste mít nainstalovány fonty pro funkci OSD a zobrazování titulků. Doporučujeme nainstalovat soubor fontu TTF a nařídit MPlayeru jej používat. Detaily viz sekce Titulky a OSD. GUI potřebuje GTK 1.2.x nebo GTK 2.0 (není plně GTK, ale panely jsou). Skiny jsou uloženy v PNG formátu, takže GTK, libpng (a jejich příslušenství, obvykle nazývané gtk-dev a libpng-dev) musí být nainstalovány. Můžete jej zakompilovat předáním volby --enable-gui skriptu ./configure. Aktivaci GUI režimu pak provedete spuštěním binárky gmplayer. Protože MPlayer nemá přibalen žádný skin, budete si muset nějaký stáhnout abyste mohli používat GUI. Viz naši download stránku. Skiny by měly být rozbaleny do obvyklého systémového adresáře ($PREFIX/share/mplayer/skins), nebo do $HOME/.mplayer/skins. MPlayer ve výchozím stavu hledá v těchto adresářích podadresář jménem default, ale můžete použít volbu -skin nový_skin nebo direktivu skin=nový_skin konfiguračního souboru pro použití skinu v adresáři */skins/nový_skin. Abyste si mohli užívat OSD a titulků, musíte MPlayeru sdělit, který font má použít. Může to být jakýkoli TrueType font, nebo speciální bitmapový font. TrueType však doporučujeme, jelikož vypadají lépe, mohou být vhodně škálovány na rozměr filmu a lépe si poradí s různými znakovými sadami. Existují dva způsoby, jak zprovoznit TrueType fonty. První je použít volbu -font pro volbu TrueType fontu z příkazového řádku. Tato volba bude dobrým kandidátem pro umístění do konfiguračního souboru (detaily viz manuál). Druhá je vytvoření symlinku s názvem subfont.ttf na soubor s vámi vybraným fontem. Buď ln -s /cesta/k/sample_font.ttf ~/.mplayer/subfont.ttf pro každého uživatele zvlášť, nebo systémový: ln -s /cesta/k/sample_font.ttf $PREFIX/share/mplayer/subfont.ttf Pokud byl MPlayer kompilován s podporou fontconfig, výše uvedené nebude fungovat, místo toho -font očekává fontconfig název fontu a jako výchozí bere bezpatkový font. Příklad: mplayer -font 'Bitstream Vera Sans' anime.mkv Seznam fontů známých fontconfigu, získáte pomocí fc-list. Pokud se z nějakého důvodu rozhodnete nebo potřebujete použít bitmapové fonty, stáhněte si sadu z našich stránek. Můžete si vybrat mezi různými ISO fonty a několika sadami fontů zaslaných uživateli v různých znakových sadách. Rozbalte stažený archiv do ~/.mplayer nebo $PREFIX/share/mplayer. Pak přejmenujte nebo slinkujte jeden z rozbalených adresářů na font, například: ln -s ~/.mplayer/arial-24 ~/.mplayer/font ln -s $PREFIX/share/mplayer/arial-24 $PREFIX/share/mplayer/font Fonty by měly mít vhodný font.desc soubor, který mapuje unicode pozice ve fontu na aktuální znakovou sadu textu titulků. Dalším řešením je mít titulky kódované v UTF-8 a použít volbu -utf8, nebo pojmenujte soubor s titulky stejně jako film a dejte mu příponu .utf a umístěte jej do adresáře s filmem. MPlayer má plně uživatelsky definovatelné rozhraní OSD Menu (nabídka na obrazovce). Menu Preferences NENÍ v současnosti IMPLEMENTOVÁNO! zkompilujte MPlayer s volbou --enable-menu předanou do ./configure ujistěte se že máte nainstalován OSD font zkopírujte etc/menu.conf do svého .mplayer adresáře zkopírujte etc/menu.conf do svého .mplayer adresáře, nebo do systémového MPlayer konfiguračního adresáře (výchozí: /usr/local/etc/mplayer) zkontrolujte a upravte input.conf, abyste zapnuli klávesy pro pohyb v menu (to je popsáno zde). spusťte MPlayer podle následujícího příkladu: mplayer -menu file.avi stiskněte některou z kláves, kterou jste definovali Xvid je free software MPEG-4 ASP kompatibilní video kodec, jenž má podporu pro dvouprůchodové enkódování a plně podporuje MPEG-4 ASP. Poznamenejme, že Xvid není nutný pro dekódování Xvidem enkódovaného videa. Jako výchozí je používán libavcodec, jelikož poskytuje vyšší rychlost. Stejně jako většina svobodného software je dostupný ve dvou verzích: oficiálně uvolněné verzi a verzi CVS. V současnosti je CVS verze obvykle dostatečně stabilní pro použití, jelikož většinou obsahuje opravy chyb, které zůstaly po vydání. Zde uvádíme postup pro zprovoznění Xvid CVS v MEncoder: cvs -z3 -d:pserver:anonymous@cvs.xvid.org:/xvid login cvs -z3 -d:pserver:anonymous@cvs.xvid.org:/xvid co xvidcore cd xvidcore/build/generic ./bootstrap.sh ./configure Zde můžete přidat nějaké volby (prostudujte si výstup příkazu ./configure --help). make && make install Znovu zkompilujte MPlayer s volbami. x264 is a library for creating H.264 video. MPlayer sources are updated whenever an x264 API change occurs, so it is always suggested to use MPlayer from Subversion. If you have a GIT client installed, the latest x264 sources can be gotten with this command: git clone git://git.videolan.org/x264.git Then build and install in the standard way: ./configure && make && make install Now rerun ./configure for MPlayer to pick up x264 support. AAC (Advanced Audio Coding) je audio kodek, který lze občas nalézt v MOV a MP4 souborech. Open source dekodér jménem FAAD je k dispozici na . MPlayer obsahuje CVS obraz libfaad 2.1 beta, takže jej nemusíte stahovat dodatečně. Pokud používáte gcc 3.2 které nedokáže zkompilovat naši zabudovanou FAAD, nebo chcete použít externí knihovnu z jiných důvodů, stáhněte si ji z download stránky a předejte volbu --enable-faad-external skriptu ./configure. Pro dekódování AAC souborů nepotřebujete celou faad2, libfaad stačí. Zkompilujete ji takto: cd faad2/ sh bootstrap ./configure cd libfaad make make install Binárky na audiocoding.com nenajdete, ale můžete si je opatřit v balíčcích pro Debian z domácí stránky Christiana Marillata, Mandrake/Mandriva RPM z P.L.F a Fedora RPM ze stránek Livna. Adaptivní Multi-Rate kodek pro mluvené slovo je používán třetí generací (3G) mobilních telefonů. Referenční implementace je dostupná od The 3rd Generation Partnership Project (zdarma pro osobní použití). Pro zapnutí podpory si stáhněte podpůrné knihovny pro AMR-NB a AMR-WB a následujte instrukce na stránce. Potom znovu zkompilujte MPlayer. V MPlayer jsou zabudovány tři metody časování. Abyste použili starou metodu, nemusíte dělat vůbec nic. Ta používá usleep() pro hlídání A/V synchronizace s přesností +/- 10ms. Ačkoli někdy může být synchronizace hlídána ještě jemněji. Kód nového časovače používá pro tento účel RTC (hodiny reálného času), protože mají přesné 1ms časovače. Volba -rtc to zapíná, je však nutné vhodně nastavené jádro. Pokud používáte jádro 2.4.19pre8 nebo pozdější, můžete nastavit maximální RTC kmitočet pro normální uživatele pomocí systému souborů /proc . Použijte jeden z těchto dvou příkazů pro zapnutí RTC pro obyčejné uživatele: echo 1024 > /proc/sys/dev/rtc/max-user-freq sysctl dev/rtc/max-user-freq=1024 Můžete tuto volbu učinit trvalou přidáním druhého příkazu do /etc/sysctl.conf. Efektivitu nového časovače uvidíte na stavovém řádku. Funkce power managementu některých notebookových BIOSů s speedstep procesory špatně komunikují s RTC. Audio a video se mohou rozejít. Zdá se že pomáhá připojení vnějšího napájení před zapnutím notebooku. V některých hardwarových kombinacích (zjištěno během používání ne-DMA DVD mechaniky na ALi1541 boardu) způsobuje použití RTC časování trhavé přehrávání. Pak doporučujeme použít třetí metodu. Třetí kód časovače se zapíná volbou -softsleep. Je stejně efektní jako RTC, ale nepoužívá RTC. Na druhou stranu více zatěžuje CPU.