MPlayer využívá komplexní strukturu voleb. Ta sestává z globálních voleb uváděných jako první, například: mplayer -vfm 5 a voleb zapisovaných za jménem souboru, které se projeví pouze u tohoto jména souboru/URL/čehokoli, například: mplayer -vfm 5 film1.avi film2.avi -vfm 4 Můžete seskupovat jména souborů/adresy URL pomocí { a }. Toho se dá využít s volbou -loop: mplayer { 1.avi -loop 2 2.avi } -loop 3 Výše uvedený příkaz přehraje soubory v tomto pořadí: 1, 1, 2, 1, 1, 2, 1, 1, 2. Přehrávání souboru: mplayer [volby] [cesta/]soubor Jiný způsob přehrání souboru: mplayer [volby] file:///uri-eskejpovaná-cesta-k-souboru Přehrávání více souborů: mplayer [výchozí volby] [cesta/]soubor1 [volby pro soubor1] soubor2 [volby pro soubor2] ... Přehrávání VCD: mplayer [volby] vcd://číslo_stopy [-cdrom-device /dev/cdrom] Přehrávání DVD: mplayer [volby] dvd://číslo_titulu [-dvd-device /dev/dvd] Přehrávání z WWW: mplayer [volby] http://doména.com/soubor.asf (rovněž lze použít playlisty) Přehrávání z RTSP: mplayer [volby] rtsp://server.priklad.com/JmenoProudu Příklady: mplayer -vo x11 /mnt/Filmy/Kontakt/kontakt2.mpg mplayer vcd://2 -cdrom-device /dev/hdc mplayer -afm 3 /mnt/DVDtrailery/alien4.vob mplayer dvd://1 -dvd-device /dev/hdc mplayer -abs 65536 -delay -0.4 -nobps ~/filmy/test.avi MPlayer má plně konfigurovatelnou, příkazy řízenou, ovládací vrstvu, která vám umožní ovládat MPlayer pomocí klávesnice, myši, joysticku nebo dálkového ovládače (používající LIRC). Úplný seznam ovládacích prvků na klávesnici naleznete v man stránce. MPlayer umožňuje přiřadit jakoukoli klávesu jakémukoli příkazu MPlayeru pomocí jednoduchého konfiguračního souboru. Syntaxe sestává z názvu klávesy následovaného příkazem. Výchozí umístění konfiguračního souboru je $HOME/.mplayer/input.conf ale můžete jej potlačit použitím volby -input konfig (relativní cesty jsou vztaženy k $HOME/.mplayer). Úplný seznam podporovaných jmen kláves dostanete příkazem mplayer -input keylist a úplný seznam dostupných příkazů příkazem mplayer -input cmdlist. ## ## Vstupní soubor ovládání MPlayeru ## RIGHT seek +10 LEFT seek -10 - audio_delay 0.100 + audio_delay -0.100 q quit > pt_step 1 < pt_step -1 ENTER pt_step 1 1 Linux Infrared Remote Control – použijte jednoduše vyrobitelný doma udělaný IR-přijímač, (téměř) libovolný dálkový ovládač a ovládejte jím svůj Linux! Více se o tom dovíte na domácí stránce LIRC. Pokud máte nainstalován balíček LIRC, configure jej zdetekuje. Pokud vše dopadne dobře, MPlayer při startu vypíše "Nastavuji podporu LIRC...". Pokud dojde k chybě, oznámí vám to. Pokud nevypíše žádnou zprávu o LIRC, pak pro něj není podpora zakompilována. To je vše :-) Jméno spustitelného souboru MPlayeru je - překvapení - mplayer. Můžete použít jakýkoli příkaz MPlayeru a dokonce i více než jeden, pokud je oddělíte znakem \n. Nezapomeňte zapnout opakovací (repeat) příznak v .lircrc tam, kde to dává smysl (vyhledávání, hlasitost, atd.). Zde je výňatek z demonstračního .lircrc: begin button = VOLUME_PLUS prog = mplayer config = volume 1 repeat = 1 end begin button = VOLUME_MINUS prog = mplayer config = volume -1 repeat = 1 end begin button = CD_PLAY prog = mplayer config = pause end begin button = CD_STOP prog = mplayer config = seek 0 1\npause end Pokud se vám nelíbí standardní umístění lirc-config souboru (~/.lircrc) použijte volbu -lircconf soubor k určení jiného souboru. Závislý režim vám umožňuje vytvořit jednoduché ovládací panely (frontendy) MPlayeru. Pokud je MPlayer spuštěn s volbou -slave, pak bude číst příkazy oddělené novým řádkem (\n) ze standardního vstupu. Příkazy jsou dokumentovány v souboru slave.txt. MPlayer umí přehrávat soubory ze sítě s použitím protokolu HTTP, FTP, MMS nebo RTSP/RTP. Přehrávání pracuje jednoduše tak, že uvedete URL na příkazovém řádku. MPlayer ctí systémovou proměnnou http_proxy a použije proxy pokud je k dispozici. Proxy může být rovněž vynucena: mplayer http_proxy://proxy.micorsops.com:3128/http://micorsops.com:80/stream.asf MPlayer umí číst ze std. vstupu (ne z pojmenovaných rour). To může být například použito pro přehrávání z FTP: wget ftp://micorsops.com/cokoli.avi -O - | mplayer - Také doporučujeme zapnout -cache při přehrávání ze sítě: wget ftp://micorsops.com/cokoli.avi -O - | mplayer -cache 8192 - Jakmile jste přiměli MPlayer přehrát váš oblíbený internetový proud, můžete použít volbu -dumpstream k uložení datového proudu do souboru. For example: mplayer http://217.71.208.37:8006 -dumpstream -dumpfile proud.asf uloží proudové video z http://217.71.208.37:8006 do proud.asf. Pracovat to bude se všemi MPlayerem podporovanými protokoly, jako MMS, RTSP, a tak dále. Pokud chcete z proudu uložit pouze zvuk nebo video, použijte -dumpaudio nebo -dumpvideo, ale pamatujte, že MPlayer bude ignorovat všechny vyjma poslední -dump* volby zadané na příkazovém řádku. Vzdálené datové proudy umožňují přístup k většině MPlayerem podporovaných proudů ze vzdáleného počítače. Hlavní určení této funkce je umožnit přímo použít CD nebo DVD mechaniku jiného počítače na síti (předpokladem je, že máte dostatečně rychlé připojení). Na spodní hranici nejsou některé typy datových proudů (v současnosti TV a MF) použitelné přes síť protože jsou implementovány na úrovni demuxeru. Je to škoda pro MF ale TV proudy by tak jako tak vyžadovaly šíleně vysokou rychlost Poté co zkompilujete MPlayer běžte do adresáře TOOLS/netstream a proveďte make pro sestavení serverové binárky. Potom můžete zkopírovat program netstream na správné místo v systému (v Linuxu obvykle /usr/local/bin). Nejprve spusťte server na počítači na který se chcete připojit ze sítě. Server je zatím velmi jednoduchý a nemá žádné volby příkazového řádku, proto jen zadejte netstream. Teď můžete například přehrát druhou stopu na VCD na serveru: mplayer -cache 5000 mpst://jméno_serveru/vcd://2 Taky můžete přistupovat k souborům na tomto serveru: mplayer -cache 5000 mpst://jmeno_serveru//usr/local/filmy/lol.avi Poznamenejme, že cesty nezačínající / jsou relativní k adresáři kde byl spuštěn server. Volba -cache není nutná, ale velmi ji doporučujeme. Berte na vědomí že v současnosti není tento server vůbec bezpečný. Nenadávejte tedy na množství průniků do systému, které je s ním možné. Místo toho raději zašlete (dobrý) patch který by jej vylepšil, nebo napište svůj vlastní server. Systém seznamů editačních zásahů (EDL) umožňuje automaticky vynechat nebo vypnout zvuk v částech videa při přehrávání, což je zajišťováno pro každý film zvláštním EDL konfiguračním souborem. Toho se dá využít pro ty, kdo chtějí sledovat film v "rodinném" režimu. Můžete vystříhat veškeré násilí, nechutnosti, Jar-Jar Binkse .. z filmu podle svých vlastních osobních preferencí. Mimoto jsou zde i jiná využití, jako je automatické vystřihávání reklam z videa které sleduješ. Formát EDL souboru je poměrně kostrbatý. Každý příkaz je na samostatném řádku a označuje co dělat (vystřihnout/ztišit) a kdy to dělat (pomocí ukazatelů v sekundách). Vložte volbu -edl <soubor> při spouštění MPlayer, se jménem EDL souboru, který chcete použít na video. Současný formát EDL souboru je: [počáteční sekunda] [koncová sekunda] [akce] Kde jsou sekundy desetinnými čísly a akce je buď 0 pro vynechání nebo 1 pro vypnutí zvuku. Příklad: 5.3 7.1 0 15 16.7 1 420 422 0 To vynechá část videa mezi sekundami 5.3 a 7.1, pak vypne zvuk na 15 sekundě, zapne jej na 16.7 sekundy a vynechá část videa mezi sekundami 420 a 422. Tyto akce budou provedeny jakmile časovač přehrávání dosáhne hodnoty zadané v souboru. Pro vytvoření EDL souboru se kterým budete moci začít, použijte volbu -edlout <soubor>. Během přehrávání jen stiskněte i pro označení začátku a konce bloku. Pro vyznačený čas bude do souboru zapsán odpovídající záznam. Můžete se pak vrátit a doladit vygenerovaný EDL soubor, stejně jako změnit výchozí akci, což je vystřižení vyznačených bloků. Většina DVD a mnoho jiných souborů obsahuje surround zvuk. MPlayer podporuje přehrávání přehrávání surround, ale ve výchozím nastavení jej nezapíná, jelikož stereo vybavení je mnohem častější. Pro přehrávání souboru, který má více než dvoukanálový zvuk použijte volbu -channels. Například pro přehrání DVD s 5.1 zvukem: mplayer dvd://1 -channels 6 Poznamenejme, že ačkoli se jmenuje "5.1", ve skutečnosti má šest kanálů. Pokud máte surround zvukové vybavení, můžete si přidat volbu channels do svého konfiguračního souboru MPlayeru ~/.mplayer/config. Například pro použití čtyřkanálového přehrávání zvuku jako výchozí, přidejte následující řádek: channels=4 MPlayer pak poskytuje zvuk ve čtyřech kanálech, pokud jsou všechny čtyři kanály k dispozici. MPlayer ve výchozím nastavení neduplikuje žádné kanály a nedělá to ani většina audio ovladačů. Pokud to chcete udělat ručně: mplayer soubor -af channels=2:2:0:1:0:0 Vysvětlení naleznete v sekci kopírování kanálů. DVD mají obvykle surround zvuk enkódovaný ve formátu AC3 (Dolby Digital) nebo DTS (Digital Theater System). Některá moderní zařízení jsou schopna dekódovat tyto formáty interně. MPlayer lze nakonfigurovat tak, aby přenesl zvuková data bez dekódování. To bude fungovat pouze pokud máte S/PDIF (Sony/Philips Digital Interface) jack ve zvukové kartě. Pokud vaše zařízení umí dekódovat jak AC3, tak DTS, můžete bezpečně zapnout passthrough pro oba formáty. Jinak zapněte passthrough pouze pro formát, který vaše zařízení podporuje. Jen pro AC3 použijte -ac hwac3 Jen pro DTS použijte -ac hwdts Pro oba (AC3 i DTS) použijte -afm hwac3 Jen pro AC3 použijte ac=hwac3, Jen pro DTS použijte ac=hwdts, Pro oba (AC3 i DTS) použijte afm=hwac3 Povšimněte si čárky (",") na konci ac=hwac3, a ac=hwdts,. To umožní MPlayeru použít normální kodek, když přehrávaný soubor nemá AC3 nebo DTS zvuk. Volba afm=hwac3 nevyžaduje čárku; MPlayer se zařídí podle potřeby automaticky, pokud je zvolena rodina audio kodeků. ***TODO*** Tato sekce musí být teprve napsaná a nemůže být dokončena dokud nám někdo nepošle vzorkové soubory pro testování. Pokud máte nějaké maticově enkódované zvukové soubory, víte, kde je lze najít, nebo máte jakoukoli informaci, která by mohla pomoci, pošlete prosím zprávu do konference MPlayer-DOCS. Do předmětu vložte "[matrix-encoded audio]". Pokud nepřijdou žádné soubory nebo informace, tato sekce bude odstraněna. Dobré odkazy: http://electronics.howstuffworks.com/surround-sound5.htm http://www.extremetech.com/article2/0,1697,1016875,00.asp MPlayer obsahuje HRTF (Head Related Transfer Function) filtr založený na projektu MIT, kde jsou měření vzata z mikrofonů na umělé lidské hlavě. Ačkoli není možné přesně imitovat surround systém, MPlayerův HRTF filtr produkuje prostorově mnohem prokreslenější zvuk ve 2-kanálových sluchátkách. Obvyklé míchání jednoduše kombinuje všechny kanály do dvou; krom kombinace kanálů, hrtf generuje slabá echa, poněkud zvětšuje oddělení stereo kanálů a mění hlasitost některých kmitočtů. Jestli HRTF zní lépe může záviset na zdrojovém zvuku a osobním vkusu, ale určitě stojí za zkoušku. Pro přehrání DVD s HRTF: mplayer dvd://1 -channels 6 -af hrtf hrtf pracuje dobře pouze s 5 nebo 6 kanály. hrtf také vyžaduje zvuk 48 kHz. DVD audio již je 48 kHz, ale pokud máte soubor s odlišným vzorkovacím kmitočtem, který chcete přehrávat pomocí hrtf, musíte jej převzorkovat: mplayer soubor -channels 6 -af resample=48000,hrtf Pokud neslyšíte ze surround kanálů žádný zvuk, ověřte si nastavení směšovače pomocí programu jako je alsamixer; audio výstupy jsou často vypnuty a nastaveny na nulovou hlasitost jako výchozí. Naneštěstí neexistuje standard pro řazení kanálů. Následující řazení jsou používaná v AC3 a jsou poměrně typická; zkuste je a uvidíte, zda tomu váš zdroj odpovídá. Kanály jsou číslovány od 0. střed levý pravý levý čelní pravý čelní levý zadní pravý zadní levý čelní pravý čelní středový zadní středový čelní levý čelní pravý čelní levý zadní pravý zadní středový čelní levý čelní pravý čelní levý zadní pravý zadní středový čelní subwoofer Volba -channels se používá pro požadavek na počet kanálů z dekodéru zvuku. Některé audio kodeky používají počet zadaných kanálů pro rozhodování, zda je nutné podmixovat zdroj. Poznamenejme, že to ne vždy ovlivní počet výstupních kanálů. Například použití -channels 4 pro přehrání stereo MP3 souboru povede ke 2-kanálovému výstupu, jelikož MP3 kodek neprodukuje extra kanály. Pro vytvoření nebo odstranění kanálů slouží zvukový filtr channels, který je rovněž vhodný k ovládání počtu zvukových kanálů posílaných do zvukové karty. Viz následující sekce pro více informací o manipulacích s kanály. Mono zní mnohem lépe, když je přehráván dvěma reproduktory – zvlášť při použití sluchátek. Audio soubory, které ve skutečnosti mají jeden kanál, jsou automaticky přehrávány dvěma reproduktory; naneštěstí je většina mono souborů ve skutečnosti enkódována jako stereo s jedním kanálem utlumeným. Nejjednodušší a nejblbuvzdornější způsob, jak přinutit oba reproduktory poskytovat stejný zvuk je filtr extrastereo: mplayer soubor -af extrastereo=0 To zprůměruje oba kanály, takže budou mít poloviční hlasitost originálu. Další sekce přinášejí příklady dalších možností, jak to udělat bez snížení hlasitosti, ale ty jsou mnohem komplexnější a vyžadují odlišné volby v závislosti na tom, který kanál ponecháte. Pokud potřebujete jen upravit hlasitost, může být lehčí experimentovat s filtrem volume a najít vhodnou hodnotu. Například: mplayer soubor -af extrastereo=0,volume=5 Filtr channels umí přesunout jakýkoli nebo všechny kanály. Nastavení všech parametrů filtru channels může být komplikované a vyžaduje pozornost. Rozhodněte, kolik výstupních kanálů potřebujete. To je první parametr. Spočítejte, kolik přesunů kanálů budete dělat. To je druhý parametr. Každý kanál může být přesunut naráz do několika různých kanálů, ale pamatujte, že pokud je kanál přesunut (dokonce i jen do jednoho cíle), bude zdrojový kanál prázdný dokud do něj nepřesunete jiný kanál. Chcete-li kanál zkopírovat, aby zdroj zůstal stejný, jednoduše přesuňte kanál do obou, cíle i zdroje. Například: channel 2 --> channel 3 channel 2 --> channel 2 Zapište kopie kanálů jako dvojici parametrů. Pamatujte, že první kanál je 0, druhý 1 atd. Na pořadí parametrů nezáleží, pokud jsou správně sdruženy do párů zdroj:cíl. Příklad: jeden kanál ve dvou reproduktorech Zde máte příklad jiného způsobu, jak hrát jeden kanál v obou reproduktorech. Pro náš účel předpokládejme, že by měl být přehráván levý kanál a zahozen pravý. Následujeme výše uvedený postup: Abychom měli výstupní kanál pro každý z obou reproduktorů, musí být první parametr "2". Levý kanál musí být přesunut do pravého a také sám do sebe, aby nezůstal prázdný. To jsou celkem dva přesuny, takže druhý parametr bude také "2". Pro přesun levého kanálu (channel 0) do pravého kanálu (channel 1) bude dvojice parametrů "0:1" a "0:0" přesune levý kanál na sebe. Vše dohromady pak dá: mplayer soubor -af channels=2:2:0:1:0:0 Výhoda tohoto postupu před extrastereo je v tom, že je hlasitost každého výstupního kanálu stejná jako hlasitost zdrojového kanálu. Nevýhodou je to, že parametry musí být změněny na "2:2:1:0:1:1", pokud je požadovaný zvuk v pravém kanálu. Také je těžší si je pamatovat a napsat. Příklad: levý kanál v obou reproduktorech – zkratka Ve skutečnosti je mnohem jednodušší způsob použití filtru channels pro přehrávání levého kanálu v obou reproduktorech: mplayer soubor -af channels=1 Druhý kanál je zahozen a bez dalších parametrů je ponechán jediný zbývající kanál. Ovladače zvukových karet hrají jednokanálový zvuk automaticky v obou reproduktorech. To pracuje pouze pokud je požadovaný levý kanál. Příklad: kopírování čelních kanálů do zadních Dalším běžným úkonem je duplikace čelních kanálů a jejich přehrávání v zadních reproduktorech kvadrofonní sestavy. Zde by mely být čtyři výstupní kanály. První parametr je "4". Oba přední kanály musí být přesunuty do odpovídajících zadních kanálů a také na sebe. To jsou čtyři přesuny, takže druhý parametr bude "4". Levý čelní (channel 0) přesuneme do levého zadního (channel 2): "0:2". Levý čelní musíme rovněž přesunout do sama sebe: "0:0". Pravý přední (channel 1) je přesunut do pravého zadního (channel 3): "1:3" a také do sebe: "1:1". Po zkombinování všech nastavení dostaneme: mplayer soubor -af channels=4:4:0:2:0:0:1:3:1:1 Filtr pan umí mixovat kanály podle požadavků uživatele. Umožňuje vše co filtr channels a ještě víc. Naneštěstí jsou jeho parametry ještě komplikovanější. Rozhodněte, s kolika kanály budeme pracovat. To můžete nastavit pomocí volby -channels a/nebo -af channels. Později se v příkladech dozvíte, kdy použít kterou. Rozhodněte, kolik kanálů propustíme do pan (ostatní dekódované kanály jsou zahozeny). To je první parametr a také ovládá, kolik kanálů bude mít výstup. Zbývající parametry nastavují, kolik z daného kanálu bude namixováno do každého dalšího kanálu. Toto je ta komplikovaná část. Pro usnadnění si rozdělte parametry do několika skupin, jednu pro každý výstupní kanál. Každý parametr uvnitř skupiny odpovídá vstupnímu kanálu. Číslo, které nastavíte bude procento vstupního kanálu, které bude namixováno do výstupního kanálu. pan akceptuje hodnoty od 0 do 512, což odpovídá 0% až 51200% původní hlasitosti. Buďte opatrní, pokud používáte hodnoty větší než 1. Nejen, že vám to dá velmi vysokou hlasitost, ale pokud překročíte dynamický rozsah své zvukové karty, můžete uslyšet rány a praskání. Pokud chcete, můžete za pan přidat ,volume pro zapnutí omezení, ale i tak je nejlepší udržet hodnoty pan dostatečně nízko, aby omezování nebylo potřeba. Příklad: jeden kanál do dvou reproduktorů Zde máte další příklad pro přehrávání levého kanálu ve dvou reproduktorech. Následujme výše uvedené kroky: Na výstupu pan by měly být dva kanály, takže první parametr je "2". Jelikož máme dva vstupní kanály, budeme mít dvě sady parametrů. Jelikož máme rovněž dva výstupní kanály, budeme mít dva parametry v každé sadě. Levý kanál ze souboru by měl jít s plnou hlasitostí do nového levého i pravého kanálu. Takže první sada parametrů je "1:1". Pravý kanál by měl být zahozen, takže druhá sada bude "0:0". Hodnoty 0 na konci je možné vynechat, ale pro snadnější pochopení je zde necháváme. Dáme-li vše dohromady, dostaneme: mplayer soubor -af pan=2:1:1:0:0 Pokud chceme místo levého kanálu pravý, budou parametry pan tyto: "2:0:0:1:1". Příklad: levý kanál ve dvou reproduktorech zkráceně Stejně jako s channels můžeme použít zkrácený zápis, který funguje pouze pro levý kanál: mplayer soubor -af pan=1:1 Jelikož má pan pouze jeden vstupní kanál (druhý je zahozen), máme pouze jednu sadu s jedním parametrem, takže tento jediný kanál dává 100% sám ze sebe. Příklad: podmixování 6-kanálového PCM MPlayerův dekodér 6-kanálového PCM neumí podmixování. Máme však možnost k tomu použít pan: Počet výstupních kanálů je 2, takže první parametr je "2". Při šesti vstupních kanálech budeme mít šest sad parametrů. Jelikož nás však zajímá pouze výstup z prvních dvou kanálů, vystačíme s pouhými dvěma sadami; zbývající čtyři sady můžeme vynechat. Pozor na to, že ne všechny vícekanálové zvukové soubory mají stejné řazení kanálů! Tento příklad demonstruje podmixování souboru se stejným řazením kanálů jako má AC3 5.1: 0 - levý přední 1 - pravý přední 2 - levý zadní 3 - pravý zadní 4 - středový přední 5 - subwoofer První sada parametrů je výčtem procentních hodnot hlasitostí v daném pořadí, kterou by měl dostat každý výstupní kanál z levého předního kanálu: "1:0". Pravý přední kanál by měl jít do pravého výstupu: "0:1". Stejně tak zadní kanály: "1:0" a "0:1". Středový kanál jde do obou výstupních kanálů s poloviční hlasitostí: "0.5:0.5" a subwoofer jde do obou s plnou hlasitostí: "1:1". Dáme-li vše dohromady, dostaneme: mplayer 6-kanálové.wav -af pan=2:1:0:0:1:1:0:0:1:0.5:0.5:1:1 Uvedené procentní hodnoty jsou pouhým příkladem. Upravte si je podle vlastního uvážení. Příklad: Přehrávání 5.1 zvuku na velkých reprobednách bez subwooferu Pokud máte robustní čelní reprobedny, nemusíte utrácet za nákup subwooferu pro kompletní 5.1 zvukový systém. Použijete-li volbu -channels 5 pro požadavek, aby liba52 dekódovala 5.1 zvuk do 5.0, bude zkrátka kanál pro subwoofer zahozen. Pokud jeho obsah chcete roznést do ostatních kanálů, musíte jej podmixovat ručně pomocí pan: Jelikož se pan potřebuje dostat ke všem šesti kanálům, nastavte -channels 6, takže je liba52 dekóduje všechny. Filtr pan produkuje pouze pět kanálů, takže první parametr je 5. Šest vstupních a pět výstupních kanálů znamená šest sad po pěti parametrech. Levý přední kanál půjde jen sám do sebe: "1:0:0:0:0" Stejně tak pravý přední kanál: "0:1:0:0:0" Taktéž levý zadní kanál: "0:0:1:0:0" Rovněž pravý zadní kanál: "0:0:0:1:0" Středový kanál jakbysmet: "0:0:0:0:1" A nyní se musíme rozhodnout, co uděláme se subwooferem, například půlku do předního levého a půlku do předního pravého: "0.5:0.5:0:0:0" Zkombinujeme-li to dohromady, dostaneme: mplayer dvd://1 -channels 6 -af pan=5:1:0:0:0:0:0:1:0:0:0:0:0:1:0:0:0:0:0:1:0:0:0:0:0:1:0.5:0.5:0:0:0 Některé zvukové stopy jsou příliš tiché na to, aby mohly být pohodlně poslouchány bez zesílení. To je problém, pokud váš zvukový systém neumožňuje potřebné zesílení. Volba -softvol poručí MPlayeru použití vestavěného směšovače. Pak můžete použít klávesy pro nastavení hlasitosti (výchozí 9 a 0) pro dosažení mnohem vyšších úrovní hlasitosti. Takto neobejdete směšovač vaší zvukové karty; MPlayer pouze zesílí signál před jeho odesláním do zvukové karty. Následující příklad je dobrým startem: mplayer tichý-soubor -softvol -softvol-max 300 Volba -softvol-max nastavuje maximální povolenou výstupní hlasitost v procentech původní hlasitosti. Například, -softvol-max 200 umožní nastavit hlasitost až na dvojnásobek původní úrovně. Je bezpečné nastavit vysoké hodnoty volbou -softvol-max; vyšší hlasitost se nepoužije, dokud nepoužijete tlačítka nastavení hlasitosti. Jedinou nevýhodou velkých hodnot je to, že jelikož MPlayer nastavuje hlasitost o podíl z maximální hlasitosti, nebudete mít tak jemný krok nastavení pomocí tlačítek. Pokud potřebujete přesnější nastavování, použijte nižší hodnotu pro -softvol-max a/nebo nastavte -volstep 1. Volba -softvol pracuje tak, že ovládá zvukový filtr volume. Chcete-li přehrávat soubor od začátku při určité hlasitosti, můžete nastavit volume ručně: mplayer tichý-soubor -af volume=10 Takto přehrajete soubor se ziskem 10 decibelů. Při použití filtru volume buďte velmi opatrní. Pokud použijete příliš vysokou hodnotu, můžete si poškodit sluch. Začněte s nízkou hodnotou a postupně zvyšujte, až docílíte požadované hlasitosti. Při nastavení příliš vysokých hodnot také hrozí, že volume bude nucen ořezat signál, aby předešel odeslání dat mimo dovolený rozsah do zvukové karty; to povede ke zkreslení signálu.